BIOGRAFIE

Ahoj, já jsem Michal a jsem písničkář.

Je mi 20 let a písně, který hraju na koncertech, si píšu sám. Jak text, tak hudbu. Doprovázím se na kytaru, stage piáno, někdy si ke kytaře přidám i foukací harmoniku. Taky občas dojde i na heligonku po pradědovi Frantikovi. Celý to je spíš o textech. Na koncertech si připadám víc jako herec či vypravěč než muzikant. A tak mi to i vyhovuje. Snažím se psát hudbu na témata originální a humorná, o věcech, který by lidi mohli dost dobře znát. Páč bavit mě baví. A inspirace je všude hromada, stačí si jen vybrat. 🙂

To k popisu je snad všechno, tak jeďte folk a ne techno!

S pozdravem Michal Horák

 

Egodstavec

UPOZORNĚNÍ PRO ALERGIKY: Následující text obsahuje minimum zdravé skromnosti. Může obsahovat stopy narcismu.

1. místo CZECHTALENT 2013 

1. místo JIZERSKÁ NOTA 2012 (+ cena za nejlepší hudební doprovod a zpěv) – v roce 2013 se mi to podařilo znovu. 

1. místo FOLKOVÝ KVÍTEK 2013, 2014 (+ cena diváků) a 2016 

1. místo ČESKO ZPÍVÁ 2013 (+ cena diváků) 

7. místo v anketě Zlatý Slavík Matonni 2014 – Hvězda internetu 

Taky jsem měl tu čest hostovat v pořadu Haliny Pawlovské, Aleše Cibulky, Aleny Zárybnické či Iva  

Šmoldase, Ivovi dokonce několikrát. Zapředskočil jsem si před Tomášem Klusem nebo před kapelou Chinaski. Moje první dva oficiální videoklipy byly odpremiérovány na hudební televizi  
Óčko a v současné době dosahují přes sto tisíc zhlédnutí. 

Kterak jsem se k hudbě dostal a ona ke mně.

Už od malička jsem tíhnul k hudbě. Hit od Dády Patrasové „Jahodová holčička“ jsem znal nazpaměť už ve třech letech a kazeta „Šmoulí super disko šou“ se v mém pokojíčku, navzdory protestu mých starších sester, ani na chvíli nezastavila. Taky jsem se tou dobou věnoval lyrice, např. báseň „Měsíček bílý do světa už šílí“ jsem dodnes plně nepochopil ani já. Prvně jsem na klavír zahrál něco smysluplného zhruba ve čtyřech letech, kdy mi sestry na jednotlivé klávesy nalepily samolepky s obrázky, díky kterým jsem pak z „obrázkové osnovy“ zahrál Beethovenovu Pro Elišku. Pokračovalo to tak, že poté, co jsem nastoupil na ZŠ a MŠ Jana Pavla II. v Hradci Králové, jsem si sám vyjednal hodiny klavíru u řádové sestřičky Helenky, která na škole klavír vyučovala. Když to rodiče zjistili, řekli si, že mě přihlásí na ZUŠ. Takže jsem se pod vedením paní učitelky Čapkové pokoušel do hlavy nacpat noty ještě dalších pět let, dokud jsem s tím ve vlně prvního pubertálního vzdoru nesekl.

Zhruba v osmi letech jsem začal chodit na výuku kytary k virtuózu Tomáši Košťálovi, který u nás na vesnici vyučoval. Díky Tomášově metodě „dones si písničku, já ti ji rozepíšu a naučíme se ji“ jsem vydržel jakžtakž cvičit. Tehdy jsem z euforie nad novým akváriem, které jsem na rodičích vysomroval, napsal svou první píseň „Michalovo akvárko.“ V písni nechyběly ani geniální rýmy jako „rybička/ploutvička.“

Za největší zlom v mém hudebním životě považuji moment, kdy jsem „objevil“ Beatles. Až magická hudba téhle legendární kapely mě přiměla sednout ke kytaře či klavíru, začít se pořádně učit akordy a trochu se do toho opřít. Po Beatles a jiných dobových kapelách jsem si prošel, jak už to u adolescentů bývá, hned několika obdobími – obdobím reggae a Boba Marleyho, obdobím rocku, ba dokonce i obdobím punku.

Období, kdy jsem byl fascinovaný punkovou muzikou, u mě probíhalo cca ve 13ti letech. Pořídil jsem si elektrickou kytar a začal psát písně. Připadal jsem si jako rebel, když jsem napsal píseň o naší tehdejší hudebkářce v pravé punkové náloži s poctivými baré akordy. Následovala píseň Facebooková a podobné protestní šlágry.

Tehdy u nás v Hradci Králové existoval vojenský stan, kterému se říkalo „klub U Bona publica“, protože stál u stejnojmenného hradeckého proslulého schodiště. Tam jsem měl tehdy tu čest poprvé vystoupit před veřejností (veřejnost čítala často jenom rodiče či pár chlapů, kteří čekali, až se začne promítat hokej). Hrál jsem většinou Beatles a díky neutuchajícím kladným ovacím mých sester a jejich kamarádů, kteří se na mě chodili dost možná z povinnosti dívat, jsem se brzy odhodlal zahrát i svou vlastní tvorbu. Klub se půl roku nato zrušil. Těžko říct proč, ale pevně věřím, že ne kvůli tamním interpretům.

Našel jsem potom útočiště v soutěži Folkový Kvítek, která mě tehdy dost posunula z místa. Elektrickou kytaru jsem na radu zkušených muzikantů v porotě vyměnil za akustickou a postupně si začal rozšiřovat obzory. Ve snaze vyniknout mezi ostatními soutěžícími jsem přidal do instrumentáře ještě klavír a foukací harmoniku. Ještě téhož roku jsem byl vybrán coby předskokan Tomáše Kluse. Dokonce mi bylo uděleno to privilegium nehrát na koncertě jednom, nýbrž na čtyřech. Koncertování před takovou masou lidí mi tenkrát dost pohnulo světem, ale naštěstí všechno dopadlo super a lidi mě tenkrát vzali (aspoň doteď myslím, že pískali uznáním).

No a od té doby už se mi dařilo mít koncerty častěji a častěji. Následovalo dlouhé období psaní nových písní (často taky inspirovaných školním prostředím) a účastnění se soutěží, podařilo se mi tehdy vyhrát Czechtalent 2013 ve Zlíně, Česko Zpívá 2013 v Trutnově či jiné menší autorsko-interpretační soutěže. Díky Milanu Hermanovi, kterého jsem potkal na Česko Zpívá v Trutnově a který se později stal mým manažerem, jsem si natočil první singly a s těmi se postupně propracovával do širšího povědomí. Mám za to, že jsem měl odjakživa kliku na lidi, takže jsem se co nevidět díky jejich pomoci dostal na další velká pódia či do různých rozhlasových pořadů (minulý rok jsem převzal k mojí veliké cti ocenění Objev roku Legend nočního proudu ČRo2). Momentálně mám na youtube už několik různých singlů a pracuju na dalších. Taky se mi letos podařilo uzavřít smlouvu s vydavatelstvím Supraphon, které mi už v minulosti pár singlů distribuovalo, a s jeho spoluprací se snad na podzim dočkám debutového alba.

No a vedle toho můj harmonogram naplňuje samozřejmě ještě několik věcí, ať už je to studium na Karlovce na prvostupňového učitele, hraní v divadle Jesličky v Hradci Králové či koncerty s naší proslulou kapelou Pavouk Čichal Salám. No a musím říct, že mě to všechno ba. 🙂